Ako začať s ...tematickým exponátom

Článok určený nielen začínajúcim zberateľom a vystavovateľom prináša námety akým spôsobom začať zbierať určitú tematickú oblasť a ako zapracovať svoje znalosti.

Když se ohlédneme do 70. a 80.-tých let minulého století, tak s údivem žasneme, kolik filatelistů v té době bylo a kolik je jich dnes. Filatelie je ale pořád krásný koníček, při kterém se dozvídáme spoustu nového a zajímavého. Na sbírání známek mě baví nejen ukládání a správné zařazení známek do knih, kterým říkáme zásobníky, ale také jejich studium. Při jejich prohlížení mě napadla myšlenka, že ze známek můžeme vytvořit dílo, které dává smysl obrazu známky a taky dílo, které ostatním řekne, jaké znalosti mám o daném tématu. Odborně se mu říká „filatelistický exponát“. Vím, že i mezi vámi je spousta takových, kteří mají dostatek různorodého materiálu ať už z vlastního sbírání nebo dědictví po rodičích a hledáte ten prvotní impuls, jak začít s exponátem. Chci vám popsat, jak takový „impuls“ vypadal u mě a navnadit vás k výrobě exponátu, který vám bude jistě dělat radost a ukáže všem vaše nejen filatelistické znalosti.

Od počátku jsem se věnovala sbírání známek flory. Je to však velmi rozmanité téma, které nejde zahrnout do jednoho exponátu. Proto jsem si raději zvolila užší oblast, a to léčivé rostliny. V první řadě jsem musela pečlivě vymyslet už samotný název exponátu. To je totiž první krok, jak zaujmout návštěvníky výstavy, aby věnovali alespoň krátkou pozornost našemu „dílku“. Na dobrou myšlenku mě přivedly různé názvy knih o léčivých rostlinách, které jsem prostudovala, a pojmenovala jsme ho: „Zelená lékárna – tisíce let přírodního léčitelství“. Pak přišlo na řadu vypracování předběžného plánu exponátu, ale otázka byla- podle čeho? K tomu mi právě pomohla zmíněná literatura a mnoho informací, které jsem nastudovala z internetu. V mém případě nebylo zase až tak obtížné vybrat názvy kapitol, protože mě k tomu navedl už samotný název exponátu – „tisíce let přírodního léčitelství“, Vybrala jsem časové éry našeho života - pravěk, starověk, středověk, novověk a moderní doba. Následovala část o sběru a zpracování. V další kapitole jsem představila významné léčivé rostliny světa a na závěr jsem zařadila kapitolu o ochraně přírody.
K první části exponátu jsem si vytvořila krátký příběh, který vám předkládám a ve kterém můžete najít inspiraci a hlavně poznání toho, že léčivé rostliny provázely člověka už odnepaměti.

Pravěk. Podle archeologických nálezů z prehistorických sídlišť neandrtálců byly léčivé rostliny užívány již před 60 000 lety. Z rostlin, které neandrtálci používali, byl hodně častý řebříček obecný (Achillea millefolium) a proskurník lékařský (Althaea officinalis). Obě rostliny mají např. velmi příznivý vliv na funkci ledvin a močových cest.

V roce 1991 se turistům podařilo najít v Alpách mumifikované tělo prehistorického člověka z doby před 5300 lety. Tento „ Muž z ledovce“ jak byl nazván, je uložen v muzeu ve městě Bolzano a byl zřejmě zavražděn šípem s kamenným hrotem. U sebe měl krom obvyklých věcí, také dvě záhadné kuličky z materiálu připomínající korek. Šlo o kousky houby (choroš) cizopasící na kmenech břízy - Piptoporus betulinus. U „Muže z ledovce“ byl zjištěn střevní parazit a tyto kousky houby, která má silné protiparazitické účinky, používal jako lék. Tento objev je nejstarším dokladem léčitelství: 3300 let př. n. l. dokázal buď sám, nebo někdo jiný, určit diagnózu a naordinovat vhodný přírodní lék.

Jak ale tehdejší lidé odhalili účinky těchto rostlin? Zřejmě tím bylo pravděpodobně chování zvířat. Prehistorický člověk byl velmi dobrý pozorovatel a musel si povšimnout, že některá zvířata jevící se jako nemocná, vyhledávají a konzumují některé rostliny, jichž si zdravá zvířata nevšímají. Lidé začali tyto rostliny zkoušet sami na sobě a zjistili jejich podivuhodné účinky.

Starověk. Území v Malé Asii, které se nachází mezi řekami Eufrat a Tigris bylo kolébkou starověkého národa - Sumerů. Staří Sumerové neměli lékaře. Nemocní se shromažďovali na náměstích a kolemjdoucí jim udělovali rady. Podle legendy seslali bohové lidem lékaře jménem Thrita, spolu se zlatým nožem, deseti tisíci léčivými rostlinami a věděním jak je užívat.  

Nejstarší psaný recept je na hliněné destičce z doby okolo roku 2100 př. Kr., uvádějící několik léčivých rostlin např. mák, nebo myrhu. Myrha byla jeden z darů tří králů Ježíškovi v Evangeliu podle Matouše uvedeném v bibli. Myrha byla používána jako balzamovací mast a byla používána v kadidle až do 15. století jako symbol pokání při pohřbech a kremacích. Je zmiňována ve vánoční koledě „My tři králové“.

V roce 1874 učinil německý egyptolog Georg Ebers v Údolí králů nedaleko Luxoru významný objev. Byl jím 22 metrů dlouhý papyrový svitek z období asi 1500 let př. Kr., který představuje nejstarší medicinský text na světě. Tento „Ebersův papyrus“, jak byl nazván, obsahuje 876 bylinných receptů, uvádějících více než 500 druhů rostlin a rostlinných přípravků např. mátu, šalvěj, heřmánek nebo aloe.

Počátky čínského přírodního léčitelství se ztrácí hluboko v dějinách lidstva. Podle legendy okolo roku 3400 př. Kr. - tedy v době, kdy žil „Muž z ledovce“, bájný čínský císař Šen-nung, „božský pěstitel“, vynalezl zemědělství a objevil léčivé vlastnosti mnoha druhů rostlin. Účinky rostlin zkoušel sám na sobě a to se mu také stalo osudným. Po požití příliš velké dávky smrtelně jedovaté rostliny zemřel. Podle čínské legendy byl čaj objeven, když se Šen-nung potuloval po venkově, kde hledal léčivé byliny. Šen-nung měl břicho průhledné jako sklo a mohl v něm velmi jasně vidět všechno, co jedl. Jednoho dne narazil Šen-nung na druh rostliny se zelenými listy a bílými květy. Když snědl její listy, všiml si, že se v jeho žaludku náhle děje něco podivného – listy se začaly nejenom točit dokola a vyčistily všechno jídlo, které snědl, ale zanechaly po sobě i příjemnou chuť v puse a pocit svěžesti.