Adolf Born v československej a českej známkovej tvorbe

Prehľad československých a českých poštových známok a ďalších materiálov venovaných neopakovateľnému ilustrátorovi a karikaturistovi Adolfovi Bornovi.

22. 05. 2021

Tematická filatelia:
Poľné pekárne vo filatelii (čes.)

Poľné pekárne vo filatelii (čes.)
Autor: Petr Fencl
Publikované: 20. 05. 2021 23:20

Článok venovaný pekárstvu vo filatelii, tentokrát z pohľadu potreby nasýtenia vojakov chlebom v poľných podmienkach počas bojových akcii.


Polní pekárny ve filatelii


Tento článek, který nás zavede do vojenských pekáren volně navazuje na předchozí články Chutná a voňavá filatelia (2012), Sladká filatelia (2013) a Predaj vo filatelii (2016), které již částečně zmapovaly odraz pekařského oboru ve světě filatelie.


Důležitost chleba


Je více než jisté, že jídlo bylo, je a bude důležitou, ba přímo strategickou záležitostí pro příslušníky vojska a to bez rozdílů šarží. Má-li voják jistotu kvalitní stravy, ochotněji podstoupí náročný výcvik a ve válce pak lépe snáší nasazení v boji.

Důležitost proviantního zabezpečení vojsk výstižně vyjádřil pruský král Fridrich II., který panoval v letech 1740 - 1786 větou: „Chléb a píce vedou válku, nikoliv já.“

Chléb byl, je a bude důležitou součástí stravy také příslušníků armád působících nejen na našem území. Důkazem důležitosti chleba jsou také slova českých vojáků i v Rakousku oblíbeném Radeckého pochodu (Radetzky-Marsch), který v roce 1848 zkomponoval Johann Strauss st.: „Radecký, Radecký, to byl velkej pán, chleba rozdal vojákům a maso sežral sám.“

Poľné pekárne vo filatelii

Pohlednice z roku 1906 - polní pece v akci – pece mají tvar kužele a byly postaveny z hlíny, která spočívala na kostře z tyčí a pleteniny. Spodní část tvořila také hlína, ovšem doporučeno bylo pokrýt dno cihlami (seženou-li se 😀).




Chléb v c. a k. vojsku


I tehdy, kdy si měl voják svou stravu sám pořídit za žold, chleba fasoval. Z tehdy platného předpisu vyplývalo, že: „Poddůstojníkům, svobodníkům a vojákům, kterým se žold vyplácí, náleží také po porci chleba denně“.

V roce 1768 bylo stanoveno, že chléb bude vojákům vydáván každý čtvrtý den, ve válce pak podle okolností. Předpis z roku 1863 v § 71 určil, že chléb se bude vydávat současně s výplatou žoldu, tedy každý pátý den, ve válce zpravidla každý druhý den.

Pro představu o armádní spotřebě chleba připojuji několik čísel. Podle údajů z července 1865 mělo Rakousko 280 996 vojáků v míru, 619 210 ve válce. K tomu pak nutno ještě připočíst tisícovku mužů, kteří tvořili nejvyšší velení panovníkovu stráž. Dalších téměř 20 000 osob v tomto období čítalo Válečné loďstvo.

Poľné pekárne vo filatelii

Dopisnice odeslaná v roku 1915 příslušníkem divizní pekárny č. 94: fialové útvarové razítko K.U.K. DIVISIONSBÄCKEREI Nr. 94 prostřednictvím polní pošty č. 614, která sloužila Velitelství pobřežní ochrany v Terstu.




Armádní předpisy pro výrobu chleba


Dvorská válečná rada ve Vídni vydala v roce 1781 nařízení, podle kterého chléb pečený v erárních pekárnách nebo u civilních pekařů musí být dobře vypečený a mít stanovanou váhu; ze 100 kg mouky se mělo vyrobit 80 porcí. V nařízení byl popsán i postup přípravy těsta, pečení, skladování a výdej. Tento podrobný návod se po přepracování stal součástí služební knihy L-2, tedy předpisu o zaopatřování, který byl vydán v roce 1884.

V míru se chléb pekl ze žitné mouky, za války pak z 1/3 pšeničné a ze 2/3 žitné mouky tak, aby ze 100 kg mouky bylo vyrobeno 101 bochníků v míru, nebo 200 kusů po 700 gramech za války. Na 100 kg mouky byl určen 1 kg soli, za války pak ještě 0,5 kg kmínu.

Vojenský chléb byl tmavý a pekl se ve formě bochníku. Vydával se nejdříve 24 hodin po upečení, nesměl být ale starší než 8 až 10 dnů. Služební kniha dále podrobně stanovila teplotu pece, dobu pečení, vyjmenovala také a popsala technické parametry použitelných pecí včetně polních.

Během přejímací kontroly se chléb nesměl po rozkrojení lepit na nůž. Kůrka musela být žlutohnědá, stejnoměrně silná, hladká, nevyboulená, a měla mít slabě nahořklou chuť. Střída měla být stejnoměrně porézní, přiměřeně slaná se slabě nakyslou chutí, nikdy však nesměla být hořká. Připálený chléb mohl být pouze tehdy, jestliže po oškrábání zuhelnatělých částí nenastal velký úbytek na váze. Za války byly přejímací podmínky mírnější, vycházelo se ze zásady, že horší chléb je lepší než žádný.

Poľné pekárne vo filatelii

Dopisnice z roku 1915 odeslaná příslušníkem divizní pekárny č. 7 prostřednictvím maďarské polní pošty č. 97, která sloužila 5. armádnímu sboru z Bratislavy, nacházela se v Haliči.



Poľné pekárne vo filatelii


Poľné pekárne vo filatelii


Poľné pekárne vo filatelii

Ukázka korespondence příslušníka divizní pekárny č. 62: korespondence "z pole" (prostřednictvím polní pošty) i "do pole" (denní razítko Holešov).




Chléb v době nedávné


Připomenu zde ilustrativní výňatek z besedy s branci v polovině minulého století. Na opatrnou otázku jednoho z nich, jak to bude na vojně s jídlem, odpověděl přítomný poručík: „Ničeho se nebojte, soudruzi, chleba tam bude dost!“, mířil k podstatě věci. Chleba totiž, vojenskou mluvou označovaný též jako beton, cihla, guma, případně i brzda, patřil odedávna k základním požitkům vojáka.

Poľné pekárne vo filatelii

Dopisnice odeslaná v roku 1938 vojínem z polní pekárny č. 65 (viz odesílatel) polní poštou č. 10, která sloužila hraniční oblasti 40 a sídlila v Banské Bystrici.




Současnost: chléb v zahraničních misích


Nedostatek našeho tradičního chleba může u vojáků vyvolávat i psychosociální potíže. Vojáci jistě nebudou spokojeni, když například po pětidenní hlídce v nepřístupném terénu, jim kuchař ke guláši nebo k hrachové kaši přidá toastový chléb.

Například v misi KFOR v Kosovu dostávali čeští vojáci čerstvé "české" pečivo vždy po třech týdnech. Po zhruba čtyřech dnech ale pečivo došlo, protože bylo staré. Armádní zásobovači proto řešili další dodávky nákupem u místních kosovských pekařů. Vojákům se tak dostával místní chléb, který je ale naprosto odlišný.

Zásobování jiným než českým chlebem může způsobit i výživové problémy. Jistá studie prokázala, že dlouhodobou konzumací toastového chleba zahraniční výroby mají čeští vojáci málo vlákniny, je totiž vyroben pouze z pšeničné mouky.

Český chléb je natolik charakteristický, že tvoří až 40 procent objemu stravy denně. Proto ho nelze z jídelníčku jen tak vyškrtnout.

Je známo, že chleba se můžeme dojíst do sytosti a „nepřejí se“. Plní tak i funkci nouzové potraviny, ale nelze ho nahradit ničím jiným.

Kvůli zlepšení zásobování českých vojáků v misích pracuje nyní tým z Univerzity obrany na návrhu speciální polní pekárny. Ta by měla s vojáky putovat do misí a zajišťovat pravidelný přísun pekařských výrobků. Počítá se s tím, že by armáda odebírala směsi pro jednotlivé výrobky, které by tvořily základ pro přípravu našeho pečiva.


Autor článku bude nadšen, pokud článek vyvolá chuť k jídlu - nejlépe samozřejmě na něco s chlebem, případně, navodí-li u mužů příjemné vzpomínky na konzumaci či výrobu chleba na vojně. Ještě raději ovšem bude, najde-li se mezi čtenáři zájemce o filatelii, který dostane chuť na zpracování tohoto tématu formou výstavního exponátu.

Poděkování za spolupráci: s filatelistickým popisem dopisnic pomohl Lubor Kunc, pohlednici ze své sbírky pekařských artefaktů laskavě poskytl Radek Růth.


Pramen:


© Vojenská kuchařka totiž Kuchařská kniha c. a k. vojska, NV 2004





Autor: Petr Fencl

Filatelistickí partneri

POFIS - Poštová filatelistická služba
EXPONET - Virtuálna medzinárodná filatelistická výstava
Slovenská spoločnosť olympijských a športových zberateľov
Filaso.cz ...alebo filatelisti pre seba
OLYMPSPORT - Česká asociácia pre olympijskú a športovú filateliu
ZSF - Zväz slovenských filatelistov